Tento článek je inspirován metodou IFS (Internal Family Systems, “vnitřní rodinné systémy”) podle Richarda C. Schwartze, zejména jeho knihou You Are The One You’ve Been Waiting For, zaměřenou na partnerské vztahy.
Když začínáte číst tento článek, uvědomte si tu část vás, která je schopná v klidu pozorovat, je přítomná, cítí zájem a dokáže spočinout. Následující řádky můžete vstřebat právě z tohoto místa v sobě.
Možná jsme zvyklí vztahovat se k sobě nebo k druhým na základě představy nějaké jednolité identity – toto jsem já a toto jsi ty. Richard Schwartz nás upozorňuje na to, že jsme vlastně souhrnem různých částí, jakoby vnitřním ekosystémem. V různé momenty vystupují do popředí různé části. Během partnerského konfliktu jsou to třeba tzv. ochránci, kteří chrání zranitelné (nebo zraněné) části – třeba ty, které jsme v sobě již v minulosti potlačili neboli poslali „do vyhnanství“.
Situaci dál komplikuje romantická představa, že partner nám má být jakýmsi opatrovníkem nebo dokonce “vykupitelem”, který se postará o tyto zraněné části. Schwartz místo toho nabízí možnost, že můžeme být sami sobě tzv. primárním správcem, tj. rozšířit svou schopnost se z pozice svého vědomého já vztahovat k jednotlivým svým částem (tak jako se milující rodič vztahuje ke svým dětem). V tom případě klesají očekávání pro partnera, který může být tzv. sekundárním správcem a podpořit nás. Pokud neobrátíme pozornost k sobě a nerozeznáme své části, pravděpodobně budeme v partnerství opakovat tytéž vzorce.
Podle představy tzv. odvážné lásky je partnerství spíš partnerstvím dvou správců vnitřních ekosystémů. Správcové se pak sobě mohou vztahovat s větším přijetím, prostorností a zvědavostí. Když se přihlásí naše různé části (ochránci, potlačené a zraněné části, atd.), můžeme v komunikaci mluvit “za ně” a nikoli “z nich” (tj. ze ztotožnění), což nám dává více možností. Příkladem mohou být tyto dvě odlišné reakce: “Nesnáším, když mi skáčeš do řeči!” (Mluvení ze zraněné části.) “Když jsi mě přerušila, ozvala se ve mě nazlobená část, která si myslí, že ti nezáleží na tom, jak se cítím.” (Mluvení za část.)
Když si vzpomenete na nějakou bolestnou situaci (možná opakující se) ve svém vztahu, dokážete pojmenovat očekávání, jaké máte na svého partnera nebo partnerku? Co by měl druhý dělat a nedělá to?
Úspěch vztahů podle Schwartze tkví právě v tom, do jaké míry se partneři dokážou postarat o své potlačené části, tzv. exilanty, tj. zraněné, zahanbené, dětské, dožadující se části. “Můžete od svého partnera hodně získat, pokud jste ochotní podělit se o spoluodpovědnost za péči o své části, než abyste tím pověřili pouze partnera.” Tím své partnery také osvobodíme od značného tlaku a uvolníme prostor pro otevřenost a lásku.
1. Ze kterých svých pocitů nebo přesvědčení máte strach? (např. pocit prázdnoty nebo přesvědčení, že nejsem dostatečná, hoden lásky, atd.)
2. Měli jste očekávání, že váš partner tyto pocity zažehná?
3. Jaké formy rozptýlení používáte, když se dostaví ony nepříjemné pocity? Ze které vaší části pocházejí?
Přijde mi zajímavé podívat se také na opakující se situaci v moderním partnerství, tak jak ji Schwarz popisuje na základě své zkušenosti s páry v Americe. “Páry byly v minulosti obklopené společenstvím příbuzných a přátel. Dnes jsou to osamělé jednotky, od kterých se očekává, že přežijí v izolaci.”
1. Jak často vám životní styl umožňuje vést intimní rozhovor s partnerem/-kou?
2. Jak moc jste jako pár zapojeni v síti vyživujících vztahů?
3. Jak moc váš vztah ovlivňuje strach z nedostatku nebo srovnávání se s druhými?
Naproti romantické vizi partnera – vykupitele nabízí Schwartz jinou představu štěstí – když jsou naše vnitřní části propojené, přijaté a důvěřují našemu vědomému já.
Dynamiku partnerství komplikuje také socializace u chlapců a dívek, kdy se naučili některé své části posílit a jiné naopak potlačit. U chlapců třeba ty mohou dominovat části, které jsou spojené
se soutěživostí, agresivitou a tradiční představou mužnosti. Zranitelné části a pocity jsou vytlačovány a opuštěny. U děvčat jsou vyživovány pečující části (orientace na vztahy) a naopak mohou být podvyživeny ty sebeprosazující se.
Moderní protiklad tkví v tom, že od mužů se nyní očekává, aby byli emočně více přístupní (zároveň se umět prosadit v práci, mít ambice a vydělat) a od žen, aby se dokázali postavit za sebe a realizovat se. Jakoby svůj vnitřní systém měli převrátit naruby bez toho, aby věděli jak. Když si muži uvědomí své nedostatky na poli emocí, kde nemohou využít své schopnosti řešit problémy, často se uzavírají do sebe s pocitem selhání nebo volí jiná rozptýlení, než aby prohlubovali intimitu ve vztahu. Od žen se očekává, aby se dokázali prosadit, najít svou sílu a opustit sebeobětující se a sloužící části, aby dokázali komunikovat své potřeby, což někdy vede k intenzivnímu rozčarování z nedostatku emočního napojení u svých partnerů a tudíž ke konfliktům. Na ty, podle výzkumů Johna Gottmana muži reagují fyziologicky citlivěji než ženy (krevní tlak a pulz), i když to tolik nedávají poznat navenek.
Schwartz připomíná, že když dojde k intenzivnějším reakcím, je snazší partnera neodepsat, pokud jsme si vědomí, že uvnitř sebe máme celou vnitřní rodinu s různými touhami a náhledy.
Není to pak o tom, že “tě nesnáším”, ale spíše o vědomí, že “část mě tě teď nesnáší”. Takto se např. od své mladší části můžeme mírně oddělit, aby nás nepřeválcovala zcela. Pokud se ze vztahu vytratí láska, můžeme se podívat na své ochranné části a naslouchat uvnitř. Co se musí změnit vně a uvnitř, aby vnitřní ochránci nabyli důvěru, že je bezpečné se znovu otevřít? Také se můžeme naučit trpělivě a s pochopením upokojit své zraněné dětské části – tak jak to dělá hodný rodič. Představa vnitřních částí a také vědomé já nám mohou posloužit jako nástroj napojení během citových bouří. Pomocí spolupráce našich vědomých správců můžeme konflikty snáz napravit, prohloubit intimitu a umožnit otevřenost. Mějme na paměti, že zraněné části (tak jako děti) potřebují od nás empatii a přijetí, aby se uzdravily.
“Když je proces otevřenosti a přijímání vzájemný, páry vytvoří bezpečný vztah, ve kterém se ochránci mohou uvolnit a mladší části se mohou projevit. Možná znáte páry, jejichž vztah oplývá proudem živé spontánnosti a hravé tvořivosti. Navzájem ze sebe vybízí to nejlepší, protože oba vědí, že jejich části jsou ve vřelém a bezpečném prostoru mezi nimi vítány.”
Ivana Horáková je autorizovanou lektorkou nenásilné komunikace, mediátorkou. Je praktikantkou metody Somatic Experiencing® a facilitátorkou metody EmotionAid®.
Ivana s organizací 4UŠI spolupracuje od roku 2017 jako lektorka, terapeutka, mediátorka a autorka článků. Od r. 2018 vede výcvik Mediace pro život – dovednosti nenásilné komunikace v praxi.
Ivana nabízí podporu a konzultace párům i jednotlivcům, pracuje online a facilituje skupiny zaměřené na podporu odolnosti a porozumění sobě i druhým.
V reakci na situaci ve světě v r. 2023 vytvořila podcast Peace Talks: Jak budovat odolnost v časech konfliktu, sérii rozhovorů s odborníky z oblasti zvládání konfliktů, komunikace, mediace a body terapie.
Více o její práci se dozvíte na www.ivanahorakova.com.
